LEHOKOLO s FWD
neboli - učím se létat...
( píše se rok 2003) Existenci lehokol jsem zaznamenal už někdy dříve, nevím přesně kdy. Ale přiznám se, že jsem se pro lehokolo nadchnul poté, co jsem ho vyzkoušel u Aleše Zemánka z Uherského Brodu. Ptal jsem se ho na každou drobnost. Naštěstí mi trpělivě odpovídal a nechal mě jezdit. Aleš lehokola vyrábí na profi úrovni, je to odborník na pravém místě a má je za přijatelnou cenu. Ovšem lehokola jsou podstatně dražší, než bych si já představoval investovat. Když už bych se přece jenom rozhodnul, tak by to muselo vypadat podle mých představ a to je velice těžké. Mým požadavkem totiž bylo, aby to mělo dvě 26“, nebo 28" kola. Většinou se ale používá velikost 20" + 20", nebo 20" + 26". Posez díky dvěma malým kolům bývá hodně nízko nad zemí. A to se mi na běžné ježdění taky moc nelíbilo.
U klasického lehokola, kde jsou dvě 26“ kola a vede se řetěz dozadu, je také poměrně vysoký posez a umístění šlapátek hodně vysoko, hlavně kvůli tomu, aby nám nepřekážely paty při zatáčení. A lehokola s dvěmi 28" koly, to jsem u klasické koncepce ani neviděl. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si vybral maličko netradiční koncepci, s pohonem předního kola, kde jde řetěz na přímo. Tento způsob umožňuje umístění šlapacího středu v minimální vzdálenosti od kola a odpadá tím problém, kdy se mu musí noha vyhýbat. Také je zde výhoda použití normální délky řetězu a při posunování šlapacího středu se délka tolik nemění, protože řetězová linka jde pod jiným úhlem. Není zde problémem (při správné volbě předního odpružení) pogo efekt. Další, co se mi líbilo, je možnost jízdy bez držení řídítek (to mě inspirovaly nějaké fotky, kdy si holka za jízdy listuje v mapě nebo chlapík, co má ruce spokojeně na břiše).
S jistým rizikem a nejistotou jsem se rozhodnul, že začnu stavět Flevobike Racer. S rizikem proto, že prý na rozdíl od ostatních strojů na takovém biku není úplně snadné naučit se jezdit. Běžně se člověk na lehokole naučí jezdit během několika minut, na typu Flevobike je to prý na dny.
A jelikož bych chtěl cestovat i se svojí ženou, dělám všechno zrovna dvakrát... Konstrukce je to, zdá se, velmi jednoduchá a vyhýbá se některým složitostem, typickým pro klasické lehokolo. No uvidíme . . .
Většinou originály, tak nějak by to mělo vypadat.....
Nejdříve jsem si vyhotovil výkres 1:1, na kterém jsem zkoušel dělat nějaké úpravy. Samotná stavba začala přirozeně od hlavního rámu - předního + zadního. Potom části přední a zadní vidlice. Asi největším oříškem bylo dodržení správné geometrie či roviny předního a zadního kola s rámem. Použil jsem svařený přípravek s osou a úchytem pro rám, ale nebylo to úplně ideální. S geometrií jsem si také radil pomocí dvou hliníkových profilů.
Bylo potřeba zhotovit a sehnat asi 60 různých dílů a to 2x, takže stavba se táhla na můj vkus dost pomalu. Obrovský dík patří mé ženě, která prokázala velkou trpělivost a panu Brackovi, který mi s velkou pečlivostí vyráběl některé díly.
Posléze jsem se rozhodnul, že u jednoho rámu se budu držet předlohy a u druhého budu trochu experimentovat. Na jednom biku jsem umístil řízení hodně dozadu pod sedačku. Uvažuji také o větším sklonu rámu, který nese šlapací střed, směrem dolů, mělo by to vypadat lépe, než umístění středu pod rámem. Zdá se také, že menší výška pedálů nad zemí = lepší ovladatelnost. Nemůžu zatím také sehnat přesný rozměr silentbloku, který má za účel tlumení a stabilizování řízení. Takže jsem na každém biku použil jiné rozměry. Zatím. (Pak už to může být jenom lepší...)
6. září 2003 jsem začal se stavbou. Základní materiál jackel 40x40x1,5 a 30x10x1,5 mm.
Použil jsem přední kolo 26" a zadní 28" (původní plán byl 2x28"). Na jednom biku je použita řada Alivio, na druhém Deore.
Brzdy na originále jsou hydraulické Magura, já jsem dal "V" Deore.
Velikosti ráfků různě prohazuji...následné změny v geometrii zatím nejsou příliš výrazné, snad to zjistím časem..
1. prosince, kdy jsem nasadil řetěz, nastal Den pravdy. Není to ještě úplně dokončené - chybí přední přesmykač, zadní brzda a spousta drobností, ale kdo by čekal..., dolaďovat se bude postupně. Pojízdný stroj je ten, co má řízení více pod sedačkou, tedy prototyp č. 2, který nekopíruje předlohu. Bike jsem dovedl na parkoviště s mírným sklonem a :
1. den: (pondělí) nejsem schopen ujet ani 5 m (chtěl jsem původně napsat 10 m, ale moje drahá polovička mě uzemnila...). Neustále padám na jednu, či druhou stranu, přetláčím přední rám řídítky do směru pádu, ale na konci rámu jsou šlapátka a hlavně nohy a to je ten problém. Jsou totiž silnější než ruce a jsou na delší páce. A neumí řídit kolo. Je velmi neobvyklé vyrovnávat stabilitu nohama a je potřeba zvykat si na nový pocit rovnováhy. Naštěstí všechny pády jsou v tak malé rychlosti, že jsou to spíš prudší plácnutí nohou. Ale nejsem zklamaný, počítal jsem s tím (upřímně - čekal jsem, že budu šikovnější..).
2. den: (úterý) situace se zpočátku opakuje, občas se mi podaří udržet se, ale po nějakých 10. metrech opět padám. V podstatě jedu tam, kam chce kolo. Zjišťuju, že je dobré dělat malé přestávky, nohy si začínají zvykat, že musí také pomáhat měnit směr jízdy. Trochu mi to připomíná lyžování (...no, naposledy jsem lyžoval v 7. třídě). Otočil jsem šlapací střed pod rám, nohy mám asi o 8 cm níž. Ke konci jsem se zlepšil, zatáčky dělají problémy. Jsem spokojený. Jenom si pořád ještě nedokážu představit, že na tomhle zařízení budu někdy jezdit se stejnou jistotou, jako na klasickém bicyklu.
3. den: (středa) vyměnil jsem řídítka za vyšší. Dnes je to konečně lepší. Dělám osmičky, občas z ničeho nic spadnu, ale už asi vím, jak na to. Mám mírné podezření, že problém může být také v mojí úpravě řízení a použití jiného kratšího silentbloku na tlumení řízení, který asi zpomaluje moje reakce. To se ukáže později. Po necelých dvou hodinách ježdění, tedy pokusů, jsem nadmíru spokojen. Jsem schopen jet!
4. den: (čtvrtek) přijel brácha, chvilku se snažil a jezdil. Takže je to na tom, jak je kdo šikovný. Pravda je, že jsem od první jízdy udělal na biku několik změn, kvůli lepší řiditelnosti, ale je prostě lepší. Mě už se daří jet přibližně tam, kam chci, flus mínus půl metru.
5. den: (sobota) opakování - matka moudrosti, trochu problémy s rozjezdem, ale jinak už to docela jde. Odvážil jsem se na silnici, milé překvapení v pohodlné jízdě. Odvážil jsem se také do kopce, a do pořádného... podřadil jsem si včas, ale stejně málo. Tak jsem se v polovině musel rozjíždět znovu, no asi na 5-tý pokus jsem se rozjel a vyšlapal to! Zajímavé je, když při rozjezdu prohrábne přední kolo;-). Měl jsem trochu obavy z jízdy dolů, ale jelo to dobře. Přední brzda zatím postačí... Teď to bude chtít jenom pilovat a získat jistotu.(?)
6. den: (sobota - po týdnu) zkouším bike č. 1, ten má řídítka na předním rámu podle předlohy a je zde použit silentblok, který se podobá (po úpravě na soustruhu, ale je kratší) originálu. Zdá se, že jízdní vlastnosti jsou lepší. I přes to, že jsem šlapací střed nechal nad rámem. Ovšem stále je problém vyšší rychlost, někdy si rozhodím stabilitu a to je o hubu. Nevím kde je problém, zda v konstrukci, či v mém jezdeckém "umění". (Asi spíš to druhé.)
Pokračování: vyměnil jsem sedlo Azub za širší a kratší Optimu, ale není to dobré. Po umístění sedla více dozadu je to lepší. Udělal jsem si menší výlet do blízkého okolí. Pomalu se učím jezdit bez držení řídítek. Docela to jde. Až na tu stabilitu ve větší rychlosti jsem spokojený. Možná by to chtělo ještě širší sedlo, co já vím... Při ostrých vracečkách zjišťuju, že můžu nohy do zatáčky tak nějak položit, asi to pak visí na tom silentbloku řízení. Raděj ho nechci vidět, musí být jako žvýkačka. Pro jistotu tam vymyslím nějakou pojistku, kdyby to prdlo.
Jednou večer při ježdění po prázdném osvětleném parkovišti pro mě nemá pochopení místní příslušník městské policie. Odhadem tak o pět let starší. Chce, abych měl řádné osvětlení a trochu se na mě povozil pro změnu on. Škoda, že mě to neukázal na Flevoraceru...Tak se snažím mu vysvětlit, že to jenom zkouším, že si dávám pozor a po silnici na tom nejedu. Ale je neústupný. Asi neměl veselé dětství, chudák chlapec. Já vím, ale má pravdu.
Zkouším sjíždět ( a vyjíždět ) nějaké prudší kopce, ale nemám ve větší rychlosti žádnou jistotu. Zjišťuji, že je třeba stále řadit optimální převod, na rovině může být těžší a do kopců naopak o něco lehčí, než jsem byl zvyklý z klasického kola, před zastavením si podřadit (před křižovatkou), abych se rozjel napoprvé. Není pohodlné rozhlížet se do stran na křižovatce, zvláště, je-li to více než 90° (nejsem sova). Zpětné zrcátko bude asi nutnost.
Vdalším týdnu jsem zkusil na biku otočit šlapací střed pod rám a je to mnohem lepší. Neměl jsem zatím možnost to odzkoušet ve vyšší rychlosti, ale chová se to slibně. Zadní pružení přes silentblok se mi vůbec nelíbí. Chce to minimálně přidat tlumič, protože na nerovnosti mě to dokáže pořádně rozhodit tím, jak se to rozhoupe. Nebo dát tvrdší silentblok, ale ten tady neseženu. Také přední kolo by potřebovalo odpružení. Na stabilitu řízení a ovladatelnost bude mít zřejmě velký vliv umístění osy zatáčení předního kola vůči poloze sedla a úhel vůči zemi. Tedy pravděpodobně, čím více je osa před sedlem, tím lépe. . No je to zkrátka vývoj a nebude jednoduché dostat se k ideálu.. Jízda bez držení řídítek už není takový problém, prakticky se to stejně nedá řídit jinak než hlavně nohama a řídítka slouží jako držák všech těch věcí, co tam bývají. Když v tom člověk získá jistotu, tak je to zážitek a příjemná pohoda, to už začínám cítit. Zajímavé je, že při záběru do pedálů kolo nijak výrazně nekličkuje a chová se vcelku klidně, ani nevím, čím to je. Přijde mi taky, že při jízdě se zapojuje o něco víc svalů, než na klasickém lehobiku. Samozřejmě nejvíc při zatáčení. Ale to mi vůbec nevadí.
Jinak už mám v plánu další FWDéčka, s jiným úhlem řízení, stopu kola nechám asi více méně stejnou a budu zkoušet. Optimální by bylo vyrobit jednu přední "nápravu" variabilní, abych mohl měnit a zkušebními jízdami vyhodnocovat nejvýhodnější nastavení úhlů a závleků. Že bych obětoval Racer 2, když je moje koča v požehnaném stavu? Na tuhle kobylu bych ji totiž v nejbližší době rozhodně neposadil. Uvidíme...
***
(rok 2005) Po roce a několika měsících jsem se opět dostal k Flevoraceru. Mám teď "trochu" problémy se zdravím, tak jsem čekal, kdy se dám alespoň částečně dohromady. "Dostal k Flevoraceru" znamená, že jsem na něm asi hodinu jezdil. Zavezl jsem se autem na polní asfaltku, kde mě sledoval jenom traktorista, co vláčel pole. Jistota je jistota. Ze začátku mi to moc nešlo, ale nakonec jsem jezdil docela slušně a dokonce jsem traktor při souběžné jízdě i několikrát předjel! (Nebo mě nechal, aby viděl na čem se pohybuji...) Zážitek byl přejíždět železniční přejezd na poměrně vysokém náspu. V kombinaci s kvalitou našich přejezdů, navíc nepoužívaný a v poli, jsem myslel, že mi vypadnou zuby a zalomím to mezi koleje. Ukočíroval jsem to a stroj to vydržel taky. Ale rozhodně by mu prospělo to celoodpružení.
To se mi potvrzuje i při jiných jízdách po polních cestách a nerovném terénu. Mám doma nějaké řešení na zadní vidlici s tlumičem, tak na to mrknu. Další, co bych chtěl vyzkoušet, je ještě širší sedlo. Mám dojem, že by se tím zlepšila stabilita ve větší rychlosti a ovladatelnost při zatáčení. Nejmenší průměr zatáčení odhaduju tak na 3,5m, ale zřejmě s originál silentblokem na řízení by se mohl průměr ještě zmenšit. Stále se mi nedaří silentblok sehnat.
Racer má už i lak, na který ale nejsem nikterak pyšný. Na vzorníku vypadala barva mnohem lépe. Na zadní vidlici mám pro brzdu navařené piny na 26" i 28" kolo a dopředu ještě vrtnu díru na nějakou tu silniční chňapku pro 28" kolo, co se přichytí na jeden šroub uprostřed. Tvar řídítek co mám, se mi moc nelíbí, když dám nohy na zem, tlačí mě zespodu do stehen a za jízdy jsou zase moc nízko. Asi jim budu muset trochu domluvit v dílně, až přijdu na to, aby to bylo symetricky. Zajímavé by bylo horní řízení, ale nechce se mi úplně kazit původní vzhled. To bych mohl vyzkoušet na biku No.2. Na přesmykač zatím víceméně kašlu, na ty moje big jízdy bych ho ani neužil. Rozhodně ale chci dát zadní tlumič s pružinou a vyměnit silentblok řízení za originální. Pak možná ještě to širší sedlo a snížit těžiště.
Hmotnost by měla vycházet okolo 15-16 kg.
***
(konec roku 2006) Další jízdy jsem podniknul, jak je u mě tradiční, zase až koncem roku. Zima, ale jakž takž sucho, nikým nesledováni, jsme se celá rodinka přesunuli do neobydlených míst...
Poprvé - hrůza, jako bych na tom nikdy neseděl. Podruhé, potřetí a dál se to rapidně zlepšilo. Tedy řádově po minutách. Nožičky asi ještě úplně nezapomněly, jak na to. Dělám osmičky a otáčím se, ale výjezdy z prudkých zatáček se zdají být nejhorší na "vyhození ze sedla". Tyto slova používám záměrně, protože přesně vystihují ten pocit i možný následek. Mě samotnému se to zatím doopravdy nestalo, ale dva lidi už to zažili na vlastní kůži. Jenom takové milé a nečekané překvapení, od "nezkrocené klisny". Naštěstí bez následků. No, ale zřejmě to způsobuje fakt, že nohy, které se podílí na řízení nejvíce, nereagují dostatečně rychle a jemně při výjezdu a vyrovnávání stability. Takže si dávám bacha. Jízda hands free jde taky celkem dobře, ale pro jistotu jsem ještě opatrný, ruce si do kapes raději nestrkám. Ale bohužel se stmívá hodně rychle, tak pelášíme domů.
Prozatímní shrnutí:
Pro svou jednoduchou konstrukci, stavbu každému, koho Flevoracer zaujal, vřele doporučuji a já osobně rozhodně nejsem zklamaný. Na jistou jízdu je sice zapotřebí určitá delší doba na učení, protože řízení je vskutku neobvyklé.-), ale stojí to za to.
Doufám, že časem dodám další zkušenosti, až nahrkám o něco víc hodin...
Všem lehobikům, lehobikerům a vůbec všem cyklistům přeji hodně zdaru a zdraví!
" Ludez" , Kyjov.
3556(z a v i n a c)seznam.cz