Lehocipédista vchází do hospody zpříma
Autor: administrator (), Téma: Akce, Zdroj: MFDnes
Vydáno dne 15. 09. 2004 (4625 přečtení)
Přepis zprávy o Opavském setkání jak o něm informovala regionální příloha MFDnes.
13.9.2004 Moravskoslezský
Lehocipédista vchází do hospody zpříma
Příběh
Opava - Pěší zónu v Opavě v sobotu ráno opanovali lidé, kteří si říkají lehocipédisté. Je jich dnes v celé České republice kolem šedesáti a v sobotu měli v Opavě svůj v historii už třetí celostátní sjezd.
Když v sobotu vjel peloton "lehocipédistů" do opavského centra, způsobil tu pozdvižení. Chodci se zastavovali a nevěřícně zírali na skupinu jezdců, kteří na strojích nejrůznějších tvarů, materiálů a koncepcí vleže, za zvuku zvonků a houkaček, objížděli Horní náměstí.
Muži - a s nimi několik žen - kteří předváděli své stroje, se ale tvářili naprosto samozřejmě. Tvrdí totiž, že kdo si jednou vyzkouší "lehokolo", ten už žádný jiný bicykl nechce, protože jejich typ stroje je mnohem dokonalejší. "Zatímco normální cyklista po stovce kilometrů sleze z kola celý bolavý a musí se jít rozcvičovat, my odcházíme vzpřímení a v naprosté pohodě do hospody," vysvětlují lehocipédisté údajnou hlavní přednost svého kola.
První lehokola se na tuzemských silnicích objevila teprve kolem roku 2000, do té doby se na nich jezdilo v některých západoevropských zemích, hlavně v Holandsku a v Německu, populární byla už tehdy ale například i v Austrálii.
"Já viděl úplně první lehokolo před pár lety v Holandsku, když jsme se tam s bratrem a otcem vydali na cyklistický výlet. Líbilo se mi tak, že jsem se hned rozhodl pořídit si vlastní," líčí osmadvacetiletý Miloslav Štercl ze Šternberka, který je považován za nestora tuzemského hnutí "lehocipédistů".
Štercl je profesionální konstruktér, takže pro něj stavba lehokola nebyla problém. Svůj první stroj vyrobil počátkem roku 2000 a brzy získal následovníky. "Dnes je nás v republice asi šedesát, pořád nás přibývá a pravidelně se scházíme," říká organizátor sobotní exhibiční jízdy, třiapadesátiletý elektrikář Lubomír Pokora.
Lehokolo je oproti klasickému bicyklu pohodlnější. "Nebolí na něm krční páteř, zápěstí, záda ani nohy. Je ale o něco těžší než klasické kolo a vyžaduje jinou techniku jízdy," vysvětlovali vyznavači netradiční cyklistiky.
Řada Opavanů si v sobotu mohla na vlastní kůži vyzkoušet, že jízda na lehokole není pro nezkušeného cyklistu nijak snadná. Udržet rovnováhu a stíhat ještě vybírat zatáčky, to vyžaduje trochu cviku.
Zřejmě proto ti nejpohodlnější z lehocipédistů používají raději stabilnější tříkolky. Na jejich stavbu je specialistou Vladimír Bartoš z Poličky. "Zkoušel jsem je dělat i na zakázku, ale je to tak neobvyklý dopravní prostředek, že se tím u nás zatím uživit nedá," říká poličský konstruktér.
Podobně skončil i pokus Aleše Zemánka z Uherského Brodu, jehož firma začala s výrobou lehokol, ale brzy zjistila, že jen s tímto výrobkem nevystačí. A to i když se lehocipédisté shodují, že lásce ke svému stroji propadne většina lidí doslova na první pohled, ať už se s ním poprvé setká na silnici nebo třeba jen na obrázku v časopise. "Od té doby, co jsem poprvé viděl lehokolo na fotce, musel jsem na něj pořád myslet. Měl jsem tehdy nové horské kolo, ale to jsem prodal, nakoupil součástky a začal stavět doma v kuchyni lehokolo," líčil v Opavě jeden z jezdců.
Většina domácích lehocipédistů si své stroje vyrábí sama. "V cizině se sice dají koupit, ale přijde to tak na pět tisíc eur, což je hodně. Česká lehokola obvykle vznikají v domácích dílnách ze součástek z klasických bicyklů," říká Lubomír Pokora.
V Opavě byly k vidění i velmi neobvyklé stroje: třeba brněnská studentka designu Eva Navrátilová jezdí na dřevěném lehokole: jeho rám je z překližky a polystyrénu. "Jednak jsem hledala levný materiál, protože nemám peněz nazbyt, jednak jsem si vyzkoušela design v praxi. Mému profesorovi se sice kolo moc nelíbí, ale mně slouží výborně," svěřovala se. Vyznavačů lehocipédu u nás pořád přibývá. Že by se však z jízdy na tomto typu kola stala běžná sportovní disciplína, to zatím nehrozí. "Scházíme se, navzájem se většinou známe, ale zásadně mezi sebou nezávodíme," shodli se účastníci sobotního srazu. "Všichni jsme založením turisté, rychlost nás neomračuje," dodává Lubomír Pokora, který na svém stroji procestoval republiku a ročně najede skoro tři tisíce kilometrů
jeden z účastníků sobotního setkání lehocipédistů v Opavě
Autor: ZUZANA KUBÁTOVÁ