Setkání v Uherském Brodě respektive Nivnici je za námi.
Bylo velmi příjemné zase se potkat se starými známými, seznámit se s novými lehocipedisty, obdivovat kola zcela nová i celkem stará, ale dosud neznámá.
Po značkách: Azub cca 29, ale o druhé místo se už dělí Velokraft 3, Nink 3, Gottwald 3 a Bartoš 3, následuje Štercl 2 a mnoho dalších homebuildů, celkem nás kdosi napočítal v sobotu dopoledne na náměstí v Brodě 51. Doufám, že jsem někoho s více stroji nevynechal.
Lehokol přibývá a není to jen zásluhou Aleše Zemánka v současné době jediného českého výrobce. Aleš byl organizátorem letošního setkání, jeho Azub Bike slavil své páté narozeniny a bylo co slavit.
Setkání se opět neslo v duchu přátelských vyjížděk, porovnávání kol a povídání. Obsahovalo letos novinku v podobě závodů. Jednalo se ovšem o závody do vrchu (= do šílenýho kopce po zcela neskutečný panelce) a nešlo nám o časy ale jako vždy spíše o zábavu.
Dorazilo i několik zahraničních účastníků, početná tradiční skupina Poláků spojených s firmou Velokraft, tentokrát všichni na prototypech krásného carbonového odpruženého semilowraceru. Přijeli dva vzácní přátelé z Německa (Azub 2 a HPVelotechnik Streetmachine) a setkání navštívil i američan Tom toho času cestující po České republice (Bikee CT). Přijeli i čtyři slovenští lehocipedisté, ale ty já osobně neskromně počítám za domácí (doufám, že i oni to cítí podobně).
Setkání začalo ve čtvrtek večer příjezdem prvních účastníků. na pátek byl plánován náročný dlouhý výlet po okolních kopcích. Ukázalo se pro mnohé byl z části pěší. Na druhou stranu známí sebevrazi si ve sjezdech poopravili maxima svých cyklocomputerů (85km/h Hebi?). Aleš překvapil nejprve sádrou na vyvrknutém kotníku a poté handybikem od Benecyklu, který vcelku logicky nakonec stejně vyměnil za auto. V podvečer se účastníci přesunuli na prohlídku místního pivovaru samozřejmě spojenou s ochutnávkou tradičních i netradičních piv Janáček. Večer probíhal v kempu vzájemným představením se a promítáním němých filmů (nějak jsme nedořešili zvukovou část projekce) s lehokolovou a cyklistickou tematikou.
Druhý den jsme se přesunuli na prohlídku prostor Azubu a poté na náměstí v Brodě, kam měli dorazit Honza s Eliškou jinak expedice TransBalkán na lehoklovém tandemu Azub. Opravdu přijeli z cca 50ti denní cesty. Trasa jejich Expedice TransBalkán nakonec jela Ukrajinou na Krym a zpět a vlastně tedy vedla dost jinudy. Hlavní je, že dojeli úspěšně do plánovaného cíle.
Z Brodu jsme popojeli do restaurace Koliba kde pokračoval nekonečný maraton hovorů o kolech, vzájemného zkoušení si strojů atd. Jak jinak to může dopadnout sejde-li se 50 chlapů se svými hračkami často vlastnoručně stvořenými.
Žen je mezi námi stále ještě pomálu i když přibývají. Ale poměr cca 5 ku 60 mluví za vše.
Z Koliby jsme polní zkratkou popojeli k další zastávce. Cesta byla velmi pěkná, na celoodpružených kolech pohodlná polňačka, myslím český standard. Tom ji ohodnotil vcelku v souladu s americkou silniční tradicí slovy, že být tu sám, tak kolo celou cestu vede.
Další zastávku okořenil výstup krojovaného souboru na narozeninách jakési babičky konajících se ve stejné hospůdce jako naše občerstvovačka.
Dokonce jsme ulovili vzácné foto opravdové moravské lehocipedistky a lehocipedisty.
Závěrečný mírný, ale velmi dlouhý sjezd zpět do Nivnice byl lahůdkovou odměnou.
Večer se konala narozeninová oslava Azubu, pilo se pivo a jedlo prasátko na účet oslavence. Opět jsme mluvili a mluvili a koukali na němé i zvukové filmy (ty z počítače) a viděli i zatím ještě pochopitelně nezpracované záběry z expediční kamery.
Nedělní ráno jsem už ujížděl takovou menší dodávkou do Prahy a tak pro mne setkání skončilo brzkým ránem.
Děkujeme Aleši
Příště se potkáme opět v září v Praze. Pořadatelem bude Lehokolo.com tak držte palce a těšte se.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |