lehokolo_com_ram.jpg


  Občasník Lehokolo
  • Hlavní stránka
  • Seznam rubrik
  • Download
  • Odkazy
  • Ankety
  • TOP 15
  • Personalizace
  • Rozšířené vyhledávání

  •   Vyhledávání

    Hledej
    na Lehokole!



      Kontakt
    Email
    ladislav.blaha(zavinac)lehokolo.com Poštovní adresa
    Ladislav Bláha
    Na Skalkách 272/17
    Klecany
    PSČ 250 67
    Telefon
    774 585232

      Skládací kola
    Provozuju taky web o skládacích kolech Skládací kola na Velorama.cz a podílím se na prodejně městských kol CityVelo

    Lehociped pro radost
    Vydáno dne 22. 09. 2004 (15682 přečtení)

    Článek z internetové podoby Hospodářských novin

    Lehociped pro radost

    čtyřkolka Finke
    Se dvěma koly připomíná bicykl, se třemi, nebo dokonce čtyřmi, velkou skládací dětskou tříkolku. Do rodiny bicyklů tyto šlapací stroje nikdy nepřijali. Asi proto, že se v nich šlape i jezdí vleže.
    První neobvyklé stroje pro pro jízdu vleže vznikly už v devatenáctém století. Za jejich průkopníka je považován francouzský konstruktér Charles Mochet, který měl pro sestrojení neobvyklého vozítka prozaický důvod. Jeho úzkostlivá manželka se totiž bála, že syn Georges by si mohl na normálním kole vážně poranit kolena, ruce nebo hlavu. A tak se otec zamyslel a postavil překvapivě bezpečný čtyřkolový lehociped s nízkým těžištěm. Pády z pololežaté sedačky, těsně nad zemí, ani tak moc Georgese nebolely.

    Podobnost čistě náhodná

    Miloslav Finke z Vrchotových Janovic byl odjakživa velký fanda do cyklistiky. Když to šlo, jezdil na kole od rána do večera. Před třiceti lety uviděl v Praze Američana, který na Karlově mostě jezdil s tříkolovým lehocipedem.
    "Ten úžasný stroj byl tehdy na prodej, ale neměl jsem dost peněz. Tak jsem si ho alespoň vyfotografoval," vzpomíná. "Od té doby jsem se o lehocipedy začal zajímat. Zjistil jsem, že několik fandů v Říčanech u Prahy si jako první u nás vyrobilo jednoduchý, pro šlapání v leže. Stál jsem o něj i přesto, že se na něm nedalo moc dobře jezdit."
    Aby ho Finke získal, nabídnul k výměně psí spřežení s lehkým kovovým vozíkem. Doma však dostal vynadáno, že přitáhl "nepojízdný krám". Ovšem splněný sen mít svůj lehociped za to stál.
    Trvalo dalších patnáct let, než Miloslav Finke navrhl vlastní stroj, o který ho požádala manželka. "Když se dostala na normálním kole na silnici," vysvětluje, "a byl velký provoz, bála se, že neudrží rovnováhu a spadne. Proto pokaždé raději seskočila a vedla kolo vedle sebe." Vymyslet a nakreslit celý mechanismus lehocipedu prý nebylo tak těžké. Finke využil své zkušenosti z Výzkumného ústavu ortopedického, kde se několik let věnoval konstruování a výrobě protetických pomůcek pro děti z Jedličkova ústavu v Praze.

    Všeuměl v domácnosti

    Říká o sobě, že si vždycky udělal všechno sám. U vyučeného řemesla strojního zámečníka v lokomotivním depu v Lounech nevydržel dlouho. Víc než rok žil v Paříži, v Praze vystudoval Šmokovu alternativní fotografii. Proslavil se sérií snímků, které zachycovaly nemocné a postižené děti i život v rómských komunitách. Nějakou dobu se živil v pražském divadle Disk jako jevištní technik. Šil kostýmy, vyráběl kulisy. Posledních osmnáct let je mužem v domácnosti.
    "Manželka je zubařka. Čas od času mě zrazuje od toho, abych šel pracovat, protože bez mé pomoci by nemohla svou práci vůbec dělat," tvrdí Miloslav Finke. "Je neuvěřitelně zaměstnaná, pracuje od rána do večera. Mně to vyhovuje. I proto se můžu už několik let věnovat lehocipedům."
    Miloslav Finke stočil v devadesátém roce své výkresy lehocipedu do ruličky a odjel s nimi do Brna za jedním konstruktérem kol. Ten si je prohlédl, chvíli kroutil hlavou a pak řekl: "Snad to půjde." Za měsíc cestoval Finke do Brna znovu. Místo tříkolky však v dílně uviděl dvojkolku. "Jinak to nešlo," tvrdil mu konstruktér.
    "Nemohl jsem ani mluvit", vzpomíná Finke, který o sobě nejednou slyšel, že je blázen a fantasta. "Naložil jsem lehociped na střechu auta a odjel domů. Ani ne za týden jsem se s ním vrátil. Tři dny jsem v brněnské dílně neslyšel nic jiného, že ničemu nerozumím. Nakonec jsem dokázal, že stroj vyrobit jde. Jeho konečnou podobu jsem potom dotvořil s jedním šikovným místním kovářem u nás v Janovicích."
    Hotová čtyřkolka zažila několik úspěšných výstav, svezly se na ní stovky zvědavých lidí. Budila pozornost nejenom svou konstrukcí, ale především tím, že u nás něco podobného nikdy předtím po silnici nejezdilo.
    "Manželka byla spokojená, mohla s ní kdekoliv bezpečně jezdit i zastavovat. S lehocipedem najezdila po silnici i v lehčím terénu stovky kilometrů," dodává Miloslav Finke.

    Zklamaný idealista

    Lehká kompozitová kostrukce, tzv. lineární pohon kola, rychlost šedesát kilometrů za hodinu, jízda v kopcích a možnost vejít se ve složeném stavu do kufru auta. Takové parametry si naplánoval všeuměl z Vrchotových Janovic pro svůj poslední model "ležatého vozítka." Inspirací mu byly stroje, které jezdí na silnicích především v Americe, Švýcarsku, Německu či v rovinatém Nizozemsku.
    "Unikátním převodovým mechanismům a konstrukci kola s naklápěním kol do zatáček jsem se věnoval celkem sedm let," svěřuje se Finke. "Chtěl jsem, aby lehociped vznikl ze sériově vyráběných českých součástek. Nejsložitější bylo vyřešit lineární šlapání a zavěšení zadních postranních kol. Sám bych ale na všechno nestačil."
    Před více než dvěma lety se proto s kamarádem Petrem Kopcem dohodl, že mu pomůže prosadit vozítko na trh. S dalšími příznivci založili společnost Anatomic a začali financovat projekt. S prvními designérskými výkresy se na jaře tohoto roku vydali za výrobcem prototypů v Praze. V dílně kolařského mistra opět museli vyslechnout jízlivé poznámky, který že to idealista vymyslel a namaloval, a že kolo nepůjde asi dost dobře vyrobit, ale nakonec se dohodli.
    "Objevili jsem se u něho za tři týdny," říká Finke. Čtyřkolka byla sice hotová, ale moc dobře nejezdila. Postranní kola visela ve vzduchu, navržená táhla řízení nahradily krkolomné a těžké řetězové převody. Mistr nás zklamal! Nakonec jsme stroj naložili na auto a odvezli ho domů. Myslel jsem, že mě raní. Vadí mi totiž, když věci nefungují tak, jak by měly."

    Nový model čtyřkolky

    Šlapací stroje, na kterých se při jízdě leží, potkáte na českých silnicích jen výjimečně. V republice jich totiž není víc než stovka. Většina z nich je dovezena ze zahraničí. Občas se objeví i jednostopý, podomácku vyrobený lehociped. Ve velkém se však vozítka u nás nedělají a nikdo se nezabývá ani jejich vývojem. Asi i proto, že pořízení nového, profesionálně vyrobeného lehocipedu, není nijak levnou záležitostí. Například tříkolový stroj přijde - podle vybavení - na sto až sto padesát tisíc korun. "Přesto, že se ceny šlapacích vozítek pohybují na naše poměry dost vysoko, v západní Evropě i ve Spojených státech jich jezdí tisíce," tvrdí Finke. "Jsou vybavené čelními ochrannými štíty i kompletní kapotáží, pro jízdu v terénu pak i malými motorky."
    Nadšenci kolem Miloslava Finkeho se nevzdávají představy o výrobě čtyřkolky pro jízdu v leže. Jsou přesvědčeni, že to, co umějí udělat například v Německu, ve Švýcarsku nebo Nizozemsku, dovedou už taky, a možná lépe. Do jaké míry je to jenom přání, ukáže příštích několik měsíců, kdy chtějí svůj další prototyp dovést do ideální podoby. "Máme teď novou dílnu a skutečného machra v Sedlci u Prčic. Společně vytvoříme model lehkého vozítka, se kterým bude možné jezdit po celý rok. Pro kopcovité terény a dlouhé trasy bude vybavený elektromotorem. V další etapě budou ke konstrukci kola připojeny ploché odlehčené solární panely. Co je podstatné, konkrétní představu už o něm máme."

    Lehokolo nebo lehociped?

    Anglický název je recumbent bike nebo jenom zkráceně bent. Ve dvoukolovém provedení je ideální pro cykloturistiku, jízdu ve městech, na dlouhé trasy, ale zvládne i kopcovitý terén. Vyrábí se s horním nebo spodním řízením, se šlapáním před nebo za předním kolem, je odpružené a zpravidla jednadvacetirychlostní. Je stejně dlouhé jako klasické kolo, jeho váha se pohybuje od patnácti do dvaceti kilogramů. Čtyřkololový lehociped je delší, připomíná velkou prodlouženou dětskou tříkolku. Více kol a nízké těžiště zaručuje při jízdě v terénu větší stabilitu. Společná pro všechna lehokola je pohodlná křesílková sedačka. Některé jsou až úplně ležaté. Největší závody lehocipedů různých konstrukcí se konají na pouštním okruhu Battle Mountain v americké Nevadě. Například dvoukolová profesionální lehokola tam dosahují rychlosti až sto dvacet kilometrů za hodinu.

    čtyřkolka Finke
    Poslední model čtyřkolky s tzv. lineárním šlapáním. Jejímu vývoji věnoval Miloslav Finke sedm let;
    Azub Twin
    Dvoukolový lehociped se spodním řízením.
    Snímky (HN-Jan Šilpoch a archiv)
    Autor/ři: Petr Melničuk


    Související články:
    Zase jezdím na lehokole - tedy ve velomobilu :-) (28.10.2011)
    Higracer lehokolo na prodej (11.07.2011)
    Tříkolky na prodej (PRODÁNY) (27.05.2010)
    Nejlevnější (a skvělé) lehokolo (02.01.2008)
    Lehokola v tlači (02.10.2007)
    Lowracer Toxy ZR clone (21.03.2007)
    Flevoracer - kolo řízené nohama (04.01.2007)
    Bouřky jedou (27.11.2006)
    Nivnice 2005 - nová kola (23.10.2006)
    Tříkolka LOPED od Tomáše Křivohlavého (16.10.2006)
    Nový život kola Ukrajina (09.10.2006)
    Azub jde do dlouhých? - přestavba Azub Cé (30.09.2006)
    Konverze MTB (17.07.2006)
    Žehlička neboli FWD by Nink (18.12.2005)
    Dřevák od Ninka (12.12.2005)
    Překližkáč Jacoba Bloemberga - Sjaaka (10.10.2005)
    Lehas Svatopluka Zatloukala (03.10.2005)
    Mochet Velocar (04.09.2005)
    Lehokolové pokrytí (17.08.2005)
    ADIN bike (14.07.2005)
    Nová lehací tříkolka v Čechách - detail zadni stavby (30.05.2005)
    Nová lehací tříkolka v Čechách. (23.05.2005)
    Bent Oldtimer (16.05.2005)
    Znáte Power Grips? (11.04.2005)
    Nejlepší rychlost na kole je 8 km/h (14.02.2005)
    Ninkův nový stroj (07.02.2005)
    I do města to je ono (31.01.2005)
    Flevo bike Luďka Zelinky (27.01.2005)
    Nejmenší lowracer (18.12.2004)
    Easy Racer z Liberce (09.12.2004)
    Galerie českých lehokol (11.10.2004)
    Přestavba bikrosu na lehokolo (27.09.2004)
    Lehociped pro radost podruhé (24.09.2004)

    ( Celý článek! | Autor: Láďa Bláha | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Turija Kempe a www.ihned.cz )

      Novinky

    15.06.2009: Setkání 2009 - Dvůr Králové
    Setkání lehokol 2009 bude probíhat v termínu od 10. do 13. září 2009 v kempu Svatá Kateřina pozvánka zde

    22.01.2008:
    Recumbent_Meeting2008_small.jpg

    17.09.2007: Setkání 2007 je za námi
    O víkendu 14.-16.9.2007 proběhlo setkání lehokol 2007 v Suchém u Boskovic. Bylo to fajn! Terénní vložky byly. Pojezdili jsme. Poseděli. Nová lehokola navzájem povyzkoušeli a poobdivovali. A je to pryč. Ať žije setkání lehokol v září 2008 v Hodoníně.


      Facebook
    Profil Ladislav Bláha na Facebooku

    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS

    Další skvělá kola najdete na: Skládací kola | Brompton
    Skládací kola na VeloRama.cz| Skladaci kola Brompton na Velorama.cz
    Městské kolo CityVelo.cz