Občasník Lehokolo | |
Vyhledávání | |
Kontakt | |
ladislav.blaha(())lehokolo.com
773885232 |
|
Bouřky jedou
Vydáno dne 27. 11. 2006 (24021 přečtení)
Úvod do světa velomobilů
Při první návštěvě holandského lehokolového svátku CycleVision jsme s Alešem Zemánkem z Azub bike bydleli v příjemném kempíku v holandském stylu (členěný na malé plácky oddělené keři a stromy a s čistým sociálním zařízením vždy v dohledu) v Lelystadtu. Několikrát se nám zdálo, že bude pršet, protože někde v dálce hřmí. Ze začátku jsme vždy znervozněli a ohlíželi se, co budeme sbírat jako první, abychom se včas přesunuli dovnitř do našeho maličkého stanu. Pokaždé se ale ukázalo, že jen zase jen kolem nás přejel některý z mnoha velomobilů s laminátovou samonosnou karoserií. Začali jsme jim říkat bouřky.
Podruhé mi padla do oka Versatilka – celokapotovaná lehací tříkolka od firmy Flevobike jménem Versatile. Náš výstavní stánek byl těsně vedle jejich a tak jsme měli celé dva dny na očích žlutou krásku. Škoda že neumím holadsky, protože bych o ní věděl mnohem víc. Byla magnetem a chlapíci z Flevobike pořád vysvětlovali a vysvětlovali další a další fajnšmekrovský detail na tom šperku. A tak jsme pochopitelně nazaváhali a při balení stánku jsme se s ní i svezli, tedy spíše s jednou z jejích modrých sester.
Měla nezávislé zavěšení kol se vzpěrami McPherson, celokrytý řetěz, kompletně zakrytý pohon (nikde se nadalo ušpinit od řetězu, ne že by tam nebyl, ale není nikde vidět), 14 převodů v nábě Rohloff, spoustu elektroniky a hlavně - jízda v ní byl opravdu zážitek. Versatilka mi byla veliká, sotva jsem dosáhl na pedály, neměl jsem nášlapy a přesto jsem to na letišti rozjel na 45 km v hodině. Převodů bylo ještě dost a ušlapat víc by šlo, ale jet ještě víc už jsem se bál, protože řízení bylo dost citlivé a nechtěl jsem s tím nějakou neuvážeností udělal v zatáčce kotrmelec. A tak jsem raději zase zabrzdil a ten šlapací Rolls Royce pokorně vrátil. Ale začal ve mně hlodat červíček a hlodá pořád.
Co to tedy jsou ty VELOMOBILY?
Celokapotované, šlapací, většinou tříkolky umožňující celoroční provoz a schopné pojmout zároveň i velké množství nákladu. Velomobil pojme týdenní nákup nebo třeba kempinkovou výbavu svého majitele. Jezdec je schován uvnitř karoserie, někdy celý a někdy mu kouká ven pouze hlava. Kapotáž jej chrání před rozmary počasí a větru, vylepšuje aerodynamiku a tím zvyšuje cestovní rychlost. Stroj má pohodlnou sedačku s oporou celých zad, kompletní osvětlení včetně blinkrů a široký rozsah převodů. Tříkolový design je volen pro stabilitu na kluzkých zimních silnicích a také při pomalé jízdě do kopců nebo se strojem plně naloženým nákupem na další týden.
Pedal car pana Mocheta a poválečné Švédsko
Nejčastěji uváděnými předchůdci dnešních moderních velomobilů jsou dvoumístná šlapací autíčka vyráběná autorem nejslavnějších historických lehokol panem Mochetem. To je ten, co kvůli úspěchu jeho kol (respektive úspěchu průměrných jezdců na jeho kolech) v profesionálních závodech UCI vyloučila ve třicátých letech lehokola z cyklistických závodů. Během války a těsně po ní pak Mochet vyráběl kapotovné verze svých ležatých kol, aby do nich nakonec v padesátých letech začal montovat spalovací motory.
Druhým příkladem je švédské "hnutí" po druhé světové válce, kde se prodalo velké množství (tisíce) plánů na stavbu velocarů. Šlapacích kapotovaných tříkolek. Dost jich i bylo postaveno a v chudých poválečných letech i jezdilo.
Holandsko a příběh Allewederu
Moderní historie velomobilů začíná v Holandsku někdy v osmdesátých letech na závodech IHPVA (International Human Powered association). Prvním moderním komerčně vyráběným velomobilem (a také strojem postaveným v absolutně největším počtu kusů - uvádí se přes 500) je Alleweder (správně -- je to All Weather neboli každé počasí holandsky).
Alleweder je minořádně úspěšný především díky své unikátní konstrukci. Je snýtován z hliníkového plechu a tak může být postaven ze stavebnice i nepříliš zkušeným amatérem pouze s běžně dostupným nářadím.
První Alleweder navrhl student techniky Bart Verhees koncem osmdesátých let. S jednoduchým domácím nářadím si ho i vyrobil. První prototyp ještě měl rámovou konstrukci a nýtovaná byla pouze karoserie. Po jedné sezoně ježdění postavil druhý prototyp, který už nepotřeboval rám a karoserie se stala samonosnou. Verheeovy prototypy měly dvě přední kola 20 palců a zadní 26 palců. Verhees používal Alleweder pro každodenní přepravu a také se s ním účastnil hpv závodů (a dokonce vyhrál evropský titul ve své třídě). Poté co dokončil studia v roce 1991, rozhodl se, že Alleweder je připraven pro sériovou výrobu a inzeroval jej. Plán byl posbírat 10 objednávek a začít výrobu. Patrně ještě předběhl svou dobu, neboť potřebných 10 objednávek se nesešlo. Mezitím uběhl další rok, během kterého Bart s Allewederem jezdil a navštívil také firmu Flevobike vyrábějící v té době lehokola vlastní originální konstrukce. Johan Vrielink, majitel společnosti, byl konstrukcí Allewederu nadšen. Flevobike začal spolupracovat na výrobě stavebnice podle návrhu Barta Verhees. Společně se studenty Titem van de Brink a Bartem Masee vyvinuli ve Flevobike stavebnici pro domácí stavitele. V roce 1992 se prodalo prvních 25 kusů a už v tomto roce jich několik bylo i skutečně postaveno a jezdilo. První stavebnice nebyly pro své stavitele nijak jednoduché. Museli jste si sami vystříhat všechny potřebné díly z hliníkového plechy pomocí malých přiložených nůžek a naohybat si díly přes hranu stolu. V roce 1993 se Alleweder velmi zviditelnil účastí v soutěži Kolo na 365dní pořádané časopisem Fiets (Kola) a technickou universitou v Eidhovenu. Alleweder vyhrál první cenu (25000 gouldenů, cca 12500 USD) před druhou Leitrou (vyráběnou už od počátku osmdesátých let v dánsku). Zajímavým úkolem v soutěži byla hodinovka, ve které měli účastníci předvést praktičnost a rychlost svých strojů. Měli ujet minimálně 35 km se 60litry/15kg nákladu. Protože jezdec Allert Jacobs dosáhl vynikajích 40km, získal několik extra bodů právě za hodinovku. Soutěž měla značnou publicitu v tisku a národní televizi.
Teď byl ten správný čas pro start výroby. Flevobike začalo prodávat stavebnice a Bart kompletní stroje dle vlastního designu. Bart připravil výrobu (dokončil úpravy dílny), avšak prodejní výsledky byly natolik nepřesvědčivé, že nakonec raději přijal dobrou nabídku zaměstnání konstruktéra.
Allert Jacobs se stal zaměstnancem Flevobike a provedl některé změny v návrhu Allewederu zejména detaily pohonu a zadní části stavby. Velkým vylepšením se stalo řezání dílů stavebnice v továrně na letadla Fokker, takže se stavba stala pro budoucí majitele Allewederů mnohem jednodušší. Stavebnice se prodávala za příznivou cenu (1200 euro a poté 1300 euro) a přišel prodejní úspěch. Nejlepší byl rok 1995 se 100 prodanými kusy.
V roce 1996 Allert Jacobs začal C-alleweder projekt. Alleweder s celokrytým řetězem a tedy i méně údržbovým provozem, lepší aerodynamikou a lehčím. C-alleweder nebyl projektován pro sériovou výrobu (je to velmi pracný celocarbonový kompozit), ale po předvedení prototypu ho mnoho lidí chtělo a tak se nakonec prodalo kolem 30ti kusů.
V té době Flevobike procházelo těžkým obdobím. Společnost (vyrábějící celou řadu lehokol) vzrostla z malé rodinné firmy na celek s 11ti zaměstnanci (včetně majitelů) a výsledkem bylo mnoho práce s koordinací, rozsáhlá administrativa a daleko nižší zisk. V tomto okamžiku se zakladatel Johan Vrielink rozhodl k návratu zpět ke kořenům. Prodal výrobu všech modelů, rozpustil zaměstnance a ponechal si pouze vývojovou část a výrobu prototypů pro jiné společnosti z oblasti veloprůmyslu. Výroba Allewederů byla zastavena. Tempelman (výrobce carbonových částí C-allewederů), převzal C-alleweder spolu s dalšími modely značky a pokračoval s ním pod jménem Tempelmann Limit. Výroba Limitu byla ukončena později po autonehodě výrobce.
Tempelmann stále funguje jako rodinná firma a dnes vyrábí flevo lehokola a tříkolky a provozuje obchod s lehokoly. Momentálně jsou i výrobci Versatilek.
Původní zaměstnanci Fleovobike Allert Jacobs a Ymte Sijbrandij a později také Theo van Andel se rozhodli pokračovat ve výrobě velomobilů a založili společně Velomobiel.nl, výrobce dnes nejúspěšnějších velomobilů Mango a Quest. U obou modelů ubylo carbonu a šasi je výrobně mnohem jednodušší skelný laminát. Kromě vlastních velomobilů Velomobiel.nl stále vyrábějí některé díly pro Allewedery, německé Cab-bike, Go-one a nový Allight Alleweder. Všechny tyto stroje sdílí koncepci zavěšení předních kol systémem vzpěr McPherson obvyklým v automobilovém průmyslu.
Pokud jednou chytíte virus velomobilů, je těžko se mu ubránit a tak se v roce 1997 Bart Verhees vrátil zpět na trh s vylepšeným Allewederem, ale ani tentorkát se projekt nedokázal uživit ani po navýšení ceny a tak Bart nakonec opět přijal zaměstnání.. Nico Pluimers (NPC) převzal jeho model a pokusil se výrobu obnovit ovšem skončil víceméně ze stejných důvodů. Prodal díly a dokumentaci Leo Visscherovi z Alligt. Leo už podnikal s lehokoly a provedl na Allewederu mnoho zjednodušujících změn a uspěl.
Dnes je Alleweder dostupný právě od Allight. Je možné ho pořídit také elektrifikovaný od německé firmy Lohmayer.
Flevobike se k výrobě velomobilů vrátilo s modelem Versatile. Jedná se o první velomobil kompletně připravený k velkosériové výrobě. Vše vzniklo nejprve v počítačích. Šasi je lisováno z plastu ztuženého skelným vláknem, zbytek karoserie je výlisek z ABS plastu. Ke všemu existuje elektronická dokumentace pro strojovou výrobu.
Vystrčit hlavu ven nebo ne?
U dnešních moderních velomobilů spolu soutěží dvě koncepce - holandská, sportovnější, kde jezdec není zcela uzavřen v karoserii a německá spíše podobná autu. Obě mají své zastánce i odporovatele.
Výhody
Uzavřený kokpit:
- jezdec není vystaven rozmarům počasí
Otevřený kokpit:
- nižší hluk (šasi vyráběběné co nejlehčí z laminátu dosti hlučně reaguje na nerovnosti vozovky, není to až tak hlasité zato to šelestí pořád)
- kontakt s okolím, přírodou, ale také s provozem na silnici
- lepší chlazení motoru velomobilu - jezdce
Nevýhody
Uzavřený kokpit:
- mlžení okének
- je třeba lépe řešit chlazení jezdce
- ztráta kontaktu s okolím, přírodou, ale i okolním provozem (periferní orientace sluchem)
- vnitřní hluk karoserie
Otevřený kokpit:
- jezdec je vystaven počasí
- chodci mají tendeci na vás mluvit a ptát se a ptát se...
Obě koncepce vychází z rozdílných podmínek, za kterých se velomobily používají. V Holandsku je v zimě málokdy opravdu mráz, zima je mírná a 30stupňů mrazu spolu s 10ti metry větru Holanďan opravdu skoro nezažije. Naproti tomu vnitrozemská zima v Německu Vám dokáže pěkně znepříjemnit život.
Další rozdílem je i struktura uživatelů. Uvádí se, že částečně otevřené velomobily si pořizují spíše cyklisté toužící po lepší ochraně před počasím, zatímco zcela uzavřené spíše automobilisté přecházející na čistší a zdravější způsob pohybu. Odtud pak také tendence být uvnitř svého stroje. Těžko říct, jak to opravdu je. Nejlépe bude jistě vyzkoušet si vše osobně.
Kde si to osobně vyzkoušet?
Nejlepší nám v Čechách relativně dostupná příležitost je Spezi neboli Spezialradmesse. Největší evropský veletrh alternativních kol všech druhů. Pořádá se každoročně koncem dubna (většinou poslední víkend v dubnu) v německém Germersheimu kousek od Karlsruhe. Z Prahy je to cca 600km. Loni byla Spezi spojena s velomobil seminářem.
Dostupné komerčně vyráběné Velomobily:
S použitím článku Ethanna Davise a Ymte Sijbrandij Historie Allewederu napsal Ladislav Bláha
( Celý článek! |
Autor: Láďa Bláha |
| Zdroj: Ethann Davis a Ymte Sijbrandij )
|
|
Novinky | |
12.09.2007: Setkání lehokol 2007 Sraz je od 14.-16.9 v Suchém u Boskovic. Podrobnosti
tady.
Czech Recumbent meeting in Boskovice 14th-17th september more here.
23.12.2006: Novoroční vyjížďka 1.1.2007 12:00 I letos (pardon příští rok) pojedeme na novoroční vyjížďku. Sraz je 1.1.2007 ve 12:00 na konečné metra Zličín. Kontaktní email je lehokolo(chcipla ryba)seznam.cz na hlavniho organizatora Jakuba.
Lehni!
22.09.2006: Prodám vzpřímený tandem Amatérsky vyrobený ze dvou MTB osazení Shimano Exage 400 LX 7speed. Jen do dobrých rukou za 5000 Kč.
Máme ho rádi, ale ... máme nový ... lepší (... ten se nezakecá).
Fotky zde
Tak tandem je prodán. Sorry
|
Facebook | |
|